(Ne)Podmíněná láska k dítěti

podmíněná láska

podmíněná láska

(Ne) Podmíněná láska k dítěti

Nemám Tě rád(a), běž ode mě!“ „Zase špatná známka?!? Jdi mi z očí, nechci Tě ani vidět! Dokud si to neopravíš, tak na mě nemluv!“ Toto jsou nejbolestnější věty pro děti, které mohou napáchat trvalé škody. Nejen ve vztahu k rodičům, ale hlavně ve vztahu k sobě samým. Proč? Slyšeli jste termín podmíněná láska?

Když budeš zlobit, tak tě nebudu mít rád(a)!

Tyto věty působí totiž dítěti velká psychická trauma a zanechávají hluboké rány na jeho sebevědomí. Jedná se o příklad vyjádření podmíněné lásky, tedy láskyplného přijetí jen za určitých podmínek. Zažil jsem to sám, tak vím o čem mluvím. Jestli jste to nezažili ve svém dětství, pak máte štěstí. Jenže! Podmíněná láska rodičů nejčastěji přispívá k tomu, že dítě citlivě vnímá své hodnocení z vnějšku. Mým úkolem je upozornit, co používání těchto traumatizujících vět může způsobit a hlavně jak se jich vyvarovat.

 

Děti začínají tím, že své rodiče milují, později je odsuzují a jen zřídkakdy, pokud vůbec, jim odpouštějí.

Oscar Wilde


Skutečným úkolem rodiče je bezpodmínečně své děti přijímat a milovat.

Ve valné většině případů své dítě opravdu milujete. Jen se ho snažíte k něčemu donutit. Bohužel je to velmi špatný způsob. Dítě by mělo mít jistotu, že maminka a tatínek jsou a vždy budou jeho oporou, ať se stane cokoliv. Jestliže použijete těchto „donucovacích‘‘ prostředků, pak tuto jistotu nečekaně ztrácí. Dítě se cítí odstrčené. Od této chvíle je na všechno samo. Ztrácí jistotu, že bude mít možnost jít za rodiči, když se něco nepovede. Dokonce se bude bát říci si o pomoc s problémy. Bude vystaveno strachu z odmítnutí či zatracení. A když je dítě samo, tak trpí beznadějí. Nejhorší na tom je, že si to odnášejí do života a trpí tím i v dospělosti.

Jak se vyhnout podmiňování lásky.

Samozřejmě dítě není bezchybné a nikdy nebude. Má však už své vědomí. Samozřejmě ví o tom, že něco pokazilo. Právě v tuto chvíli potřebuje podporu těch nejbližších. Musí mít jistotu, že se mu dostane rady nebo pomoci. Možná budete v první chvíli naštvaní a rozhořčení…no co si budeme povídat…známe to všichni, co máme děti.

Použijte pravidlo deseti sekund!

Co to je? Jednoduchá, ale zároveň obtížná věc. Je to čas na rozmyšlenou. Emoce přicházejí velice rychle. Dá se říci, že v mžiku oka. 🙂 Kdo ovládne tyto emoce po dobu deseti sekund, ten si ušetří mnoho nervů. Během těch deseti sekund přemýšlejte jak zareagujete…důležité je slovo „přemýšlet“. Prostě si promyslete jak nejlépe reagovat. Během deseti sekund se emoce uklidní a vyhnete se okamžitému výbuchu hněvu.

Místo tvrdých vět použijte dialog.

Pokud jste své emoce udrželi na uzdě, pak je na čase jednat. Místo hodnocení použijte metodu otázek. Uvedu příklad. Dítě vám domů přijde se špatnou známkou. Je dobré se nejdříve zeptat z jaké látky tato známka je. „Prosím tě, řekni mi z čeho jsi dostal tu čtyřku? Kde jsi udělal(a) chybu? Potřebuješ to vysvětlit?“…Odpověď typu „nevím“ nebrat. 😀 „Pojď, koukneme se na to, ať si to můžeš opravit.“ Dítě nebude pod takovým stresem a bude vědět, že se mu dostane pomoci místo výprasku. Nebude ztrácet své sebevědomí. Učený z nebe nespadl, že? A chybami se člověk, natož dítě, učí.

 

Všechna zloba pochází ze slabosti; dítě je zlé jen proto, že je slabé; učiňte je silným a stane se dobrým; ten, kdo by mohl vše, nedělal by nic zlého.“

Jean-Jacques Rousseau

 

Chvalte, chvalte a zase chvalte

Nezapomínejte své dítko pochválit. Třeba i za drobnosti. Ovšem pozor na laciné nálepkování. Používání slov „šikula, krása, pěkné, hodná“ atd. je moc jednoduché. Chvalte cestu, která vedla k výsledku, nikoliv jen výsledek jako takový. Pro ilustraci pár příkladů. „Nakreslila jsi krásný obrázek, je vidět jak moc ses snažila.“ „Věnoval jsi hodně času učení a to se odráží na známkách. Jsem za to rád.“ Nezní to lépe než: „Pěkné jsi šikula“. Vědět jak pochválit je velké umění. Musím se přiznat, že i já často použiji pohodlnější verzi chvály. Uvědomuji si to a snažím se to změnit.

Blíží se škola, tak se na to zaměřte a vyvarujte se unáhlených reakcí. Může to pak bolet nejen vás, ale hlavně vaše dítě! Dodržováním těchto jednoduchých pravidel budete mít i lepší vztah se svojí drobotinou. Věřte, že vaše děti budou vděční za váš přístup.

Když jsme u vděčnosti. Nabízím Vám ke shlédnutí mé video o vděčnosti.

Video o vděčnosti

Můžete se také podívat na sérii 4 videí o sebevědomí.

Videa o sebevědomí

Přeji pevné nervy a jasnou mysl. 😉

PS: Prosím o sdílení, ať to doletí co nejdál. Děkuji

Komentáře