Ovládáte svůj strach?

Vše začíná dobrou myšlenkou, nápadem, odhodláním a pak to začne. Strach, je pěkný hajzlík. Ta potvůrka malá se najednou objeví a začne hlodat. Zakousne se do myšlenkové části mozku, najednou nám předhodí zvídavou otázku: „Co když?“

Začne zlehka a postupně se zakusuje hlouběji a hlouběji.

„Co když se mi tohle nepodaří?“

Bývá to často jen nevinný červík. Jenže, pak se začnou dít podivuhodné věci!

„Nešťastný je člověk strachující se o budoucnost.“

Seneca

Každá myšlenka je přítulná, drží se vás a co víc, láká i další takové. Pozitivní myšlenka přitahuje další pozitivní. Co se ovšem stane, když to začne ten sabotér strach narušovat? Objeví se negativní myšlenka a ta přitahuje další negativní. Na negativní otázku pak mozek rozvíjí všemožné negativní scénáře, a pokud ho necháme dál hlodat, vymyslí milion důvodů proč se do něčeho nepustit. Než se nadějeme, v hlavě to vře a výsledkem je to, co jsme ještě před chvílí neměli: panický strach.

Objevil se totiž z jednoho jediného důvodu. Nezastavili jsme ho včas!

Strach byl vytvořen jako obranný mechanismus, nikoliv jako autodestrukce. Má varovat, abychom se měli na pozoru. Případné nebezpečí eliminovali a pokračovali dál.

Pokud strachu nenastavíme ochrannou stěnu, tak aniž to chceme, okamžitě nás zbavuje síly, optimismu, chuti bez ohledu na to, že věc, které jsme se začali bát, ještě vůbec nenastala. Ani jsme na tom nezačali pracovat a už v myšlenkách dobrý nápad zahazujeme do záchodu a pěkně dlouho splachujeme.

Strach má obrovskou moc nás odradit od čehokoliv.

Ponoříme se do vykonstruovaných děsů a negativních domněnek, přesvědčí nás, že je to musí být neodvratná pravda. No nevěřte tomu, když je to tak barvité a jasné. Vidíme se už napůl vyhození z práce, vystěhovaní z bytu, opuštění partnerem, bez peněz, totálně zničení a zlikvidovaní. Svým přičiněním jsme se ocitli naprosto mimo realitu. Strach umí zastřít náš rozum, ignoruje původní (skutečnou) realitu a vytváří novou co nejvíce negativní. Odradí nás od čehokoliv. Je to šílené, ale je to tak.

Strach je pocit. Pocity vytvoří myšlenku, myšlenky vedou k činům a činy tvoří výsledky. Strach se tedy v nejtěžších případech dokonce vyplňuje. Pak říkáme: „já věděl, že to tak dopadne“. S předtuchou to nemá nic společného. Jak myslíme, tím jsme. Pokud jsme přesvědčení, že neuspějeme, opravdu neuspějeme. Kdo je pozitivní, optimistický, sebevědomý, jedině ten má šanci uspět.

Strach je jen pocit, ale pokud nám zblbne hlavu, emoce vypnou rozum. Netroufneme si nic zkusit, cokoli navrhnout, odepíšeme se předem. Nepřesvědčíme ho úspěšnými příklady. Potom když dříve nebo později opravdu selžeme, svému sabotérovi – strachu definitivně uvěříme. Spirála neúspěchu se roztočí a propadáme se do beznaděje a nečinnosti.

Přitom na začátku byla jediná zvídavá otázka. „Co když?“

Příroda nás vybavila strachem v dobré víře, abychom nejednali bez rozmyslu a každý krok zvážili. Jenže se vymknul naší kontrole. Možná teď nevěříte jak je jednoduché se panického strachu zbavit.

„Odvaha neznamená nemít strach – nýbrž schopnost nenechat se jím ochromit.“

Paulo Coelho

Chcete vědět jak se strachu zbavit?